První rok je tedy za námi.

Druhé dítě sice má méně fotek a méně filmečků. Ale stejně mu neudělam takovou radost, že bych nevytvořil jeden strašlivý rodinný videoklip o tom, jak rychle ten rok utekl.

Ale když já ty několikavteřinové záběry mám rád. Kameru bych nechtěl, ale s ubíhajícím časem oceňuju, že jsme se občas vybičovali a pár vteřin na foťáček nahráli.

4 minuty aneb jak nedělat domácí video...:-)

Při té příležitosti mi to nedá, abych sem nedal pro srovnání první rok prvního potomka, co jsem dělal před pěti lety. (Myšleno to video, ne potomka).

Zajímavé je, že u žádného dítěte nemáme video ze druhého měsíce.

 Tehdy se postavilo na vlastní až o prvních narozeninách.

Video rodičům do rukou nepatří, to je jasné.