Mám železnou zásadu, že o víkendu musím s chlapci dopoledne vždy někam vypadnout ven, i když se nám nikomu nechce. Jinak jsme pak všichni rozšňufaní. V novém roce na mě přišla zase nějaká fotografická nálada, že si s sebou beru i foťák, nejen mobil. Dnes tedy několik rodinných snímků z vycházky včera a dnes.

 

Obě to byly vlastně vycházky motolské: včera jsme byli v kousku něčeho jako příroda, co se nachází hned pod obchoďákem Globus. Ostatně loni do té přírody spadl ze silnice ten autobus, co jezdí kolotoč od metra do obchoďáku.

 

Jezírko, skála.

 

Nazývá se to tam údolí motolského potoka a není to úplně marné. Je tam i malé dětské hřiště a do potoka se dají házet kamínky. Možná se tam vrátíme někdy, zatímco zbytek rodiny necháme jezdit o pár metrů vedle vozíkem.

 

U jezírka jsme prozkoumali i jeskyni. Mrňous byl jak utržený ze řetězu
z těch louží - zaběhl mi až kousek do bahna jezírka.

 

Dneska jsem se vypravil na motolskou kalvárii, což je skála nad Plzeňskou ulicí u krematoria. Původně jsem na nějakou skálu ještě chodit nechtěl, ale turistické pudy jsou mocné a překonal jsem obavy.

 

V popředí výprava, v pozadí cíl.

 

Musím tedy říct, že postupem doby jsem stále vyměklejší: na veškerých výškách s potomstvem už na to nemám nervy, zvlášť, když je mám sám na starosti oba.

 

Horolezci v podvrcholovém táboře.

 

Pěšinka tam vede opravdu pěkná, zvládl ji v klidu i mrňous. Ještě to parkování u krematoria nám dalo téma s Jášou na vážný hovor, který má tak rád.

 

Vrchol - s pokusem co nejvíc oříznout řepské paneláky v pozadí:-)

 

I když jsem byl nervní z těch zmrzlých kamenů nahoře, tak nakonec to bylo na vrcholu dobré, protože oba se chovali klidně. I nějakou fotku jsem udělal.

 

Tuhle vrcholovku jsem ale už vůbec nemířil, ani pověstný krůček jsem od nich udělat nechtěl:-D

 

Přeji čtenářům i sobě do dalšího týdne zvládání impulsivního chování a dobrý charakter.