Minulou neděli jsme měli tu čest navštívit v Paláci Akropolis premiéru nové hry ochotnického souboru Kabaret Caligula. Byla to nádhera!

 

Jsou asi dvě věci, které mě dovedou spolehlivě odradit od divadla nebo filmu:

(a) když se v něm zpívá a

(b) když tam postava říká něco ve smyslu: "lidé projevili naplno své touhy: ulice jsou plné násilí, vražd a kanibalismu."

 

Z těchto pravidel je ale jedna veliká výjimka: můj nejoblíbenější divadelní soubor Kabaret Caligula. Přiznám se, že pravidelné návštěvy představení KC mi kazí možnost užít si jiná divadla: co není tak svěží, tak autorské a tak skvělé (tak jako KC), tak mě nebaví. Profesionální soubory mohou deklamovat zaručené cizí hity, ale opravdu upřímně se zasměju zřídka. Na "PanzerFaustovi" jsem se třeba po přestávce v podstatě nepřestával smát. Spíš jsem se musel krotit, aby si kolemsedící nemysleli, že jsem blázen.

 

 

Dekadentní hostina (všechna fota ukradena z webu KC).

 

Kabaret Caligula pracují ideální metodou, že vycházejí z velikých historických příběhů a předělávají je. Mám za to, že je to nejlepší cesta k zábavnému představení. Tentokrát jsou postavy ponejvíc z Fausta, ale vedle nich je p. Viktor Frankenstein.

 

Pro stručnost zde kompletní obsazení z programu.

 

Rovnou napíšu, že nejvíc mě dostala postava medvěda Borise. Nedá se říci, že by ve hře vystupoval úplně samoúčelně, nakonec sehraje svou roli i v pointě. Ale mně se nejvíc líbil právě průběžně ve hře, když tam byl zcela surreálně a nesmyslně.

Třeba v první polovině je scéna, kdy do garáže za chudým Faustem přichází bohatý Frankenstein s Borisem. Faust zkratuje dráty a zkouší Frankensteina zabít. Děj se zastaví, vše zhasne, jen několik vteřin bliká stroboskop a člověk se kouká, jak do hlediště z jeviště koukají a blikají "pod proudem" dva lidi a medvěd. Potom též v klíčové závěrečné scéně stojí medvěd nahoře na schodišti a pantomimicky komentuje, co ostatní říkají: přikyvuje, vrtí hlavou, případně to jen se zaujetím pozoruje. Tomu jsem se musel smát nejvíc, nemůžu si pomoct.

 

Mefisto - kouč osobního rozvoje.

 

Ve hře je jako speciální host filmová hvězda pí Issová. Byl jsem zvědav, jak dopadne kombinace ochotníků s filmovou hvězdou. Dopadla dobře. Souhra nedrhla a z hlediska povrchního diváka (=mého) je to prostě hned jiný pocit, že za vstupné vidím nejen skvělé autorské divadlo, ale ještě k tomu naživo hvězdu. Případně, jak to hodnotil můj (též povrchní) kolega, který byl na stejném představení druhý den: "Klára Issová v latexu, to jistě neurazí.":-)

 

 

Garážová firma.

 

Už jsem to psal minule, tak jen stručně připomenu, že je radost sledovat suverénní herecké výkony amatérů z Kabaretu Caligula. Evidentně to dává umněleckému výkonu obrovský náboj, když máte možnost producírovat se před lidmi ve šponovkách s kuchyňským plechovým sítkem na přirození, případně polonahý ve špinavém bílém plášti. Jako vždy, i tentokrát je stabilní silnou stránkou i dámské "křoví" v písních i činoherních pasážích.

(Velký dík patří kolegyni blogerce Eithné za laskavé pohlídání potomstva!)

PanzerFaust každému vřele doporučuji - existuje lepší nedělní večer než takováto akce v Akropoli?