Jako dítě jsem se zimních sportů bál, protože se při nich padá a musí se při nich namáhat tělo. Až v dospělosti jsem s nimi trochu začal a dělají mi radost.

V týdnu měl Jáša ve škole první lekci bruslení. Čímž jsme si uvědomili, že máme prakticky pod nosem zimák s bruslením pro veřejnost. Čili dnes byl ten slavný den, kdy jsme vyrazili na úplně první otcovsko-synovské bruslení.

Bylo to vynikající, mám záměr tam chodit častěji. Zimní stadion má srandovní atmosféru. Pro inspiraci sem dám jedno videíčko z mobilu.

Jáša (v červené přilbě) předvádí 45 vteřin mistrovství na ledě (periferní styl).
Nechybí pointa na závěr :-)

Ani jednomu nám to nejde, ale oba nás to baví. Jáša se napřed lekl: když viděl dav lidí jezdících dokola, myslel si, že jsou tam nějaké závody. Taky jsme dopoledne nevzali přilbu, z čehož pro začátek - jako správné moderní dítě - dostal hysterák, že bez přilby ho na led rozhodně nedostanu. Ale nakonec se to usadilo - bruslilo se s úsměvem a byli jsme ještě i odpoledne.

Vracel se s jeho typickým sebevědomím, že teď už umí výborně bruslit. Na příští hodinu bruslení ve škole má slíbený závod s paní učitelkou. Nepochybuje, že po dnešním tréninku hravě zvítězí.

Přeji čtenářům i sobě pěkné adventní víkendy (u pracovních dnů lze přát asi nejvíce přežití).