Geocaching poslední dobou hodně zanedbávám. Ale sejdou se okolnosti, že neplánovaně člověk získá půl dne osobního volna a přitom různé další zábavy jsou z různých důvodů vyloučeny. A tehdy přichází čas vrátit se ke keškám.

Jarně-vánoční počasí za dnešního dopoledne jsem se rozhodl strávit vycházkou po Českém krasu. Konkrétně jsem vyrazil za keškami na Koukolově hoře. Je to jeden z těch pozoruhodných vrchů, na které se dívám pokaždé, když jedu po plzeňské dálnici. Dlouhodobě mám pocit dluhu, že Český kras vůbec neznám.

Cestou jsem si trošku fotil, takže je čas dát pár snímků na blogýsek.

Čechy obligátně přírodně-průmyslové.
Pohled na Velkolom Čertovy Schody.

 

 

Na vrcholu Koukolovy hory se náhle vynoří docela velká skála.
Jestli jsem správně pochopil, jde o bývalý vápencový lom.
Bohužel krajina je v naší době strašně zarostlá - stromy jednak omezují výhled.
A jednak vůbec nelze vyfotografovat scenérii na vrcholu, kde na skále
stojí nahoře krásně opravená kaple na malinké vyhlídkové plošince.

 

 

Kaple na Koukolově hoře. Všude jsem potkával lidi, počasí je neuvěřitelné.

 

Trochu jsem šmejdil po keškách v okolí. Zde malebný výhled na Zdice a za nimi na Křivoklátsko a Plasko.

 

 

Některé plasty do přírody vysloveně patří :-) (část I.)

 

Barvy letošních vánoc.

 

Z Koukolovy hory se směrem k D5 evidentně startují lety padákem.
Keška mě přivedla až na startoviště paraglidingu. Dnes nikdo bohužel nelétal.
Rád ty padáky pozoruji; ale když jsem stál na tom srázu, tak mi došlo,
že v realitě je potřeba se rozběhnout a skočit dolů (někde u toho červeného
fáborku, co je vidět kousek vpravo od střechy toho domu u řeky dole).
Uf uf... to bych hodně těžce odhodlával.

 

Některé plasty do přírody vysloveně patří :-) (část II.)
Krabička malebně vykukuje pod kameny. Člověk si sedí sám
na vršku, kouká do krajiny a zapisuje nález do notýsku.

Další vánoční českokrasové bobule.

 

Děkuji čtenářům za pozornost a přeji vám i sobě poklidné mezisvátkové období.