Zdá se, že letos zima zavítala i k nám do nížin a to studené bílé, co už ani nepamatuju, mi překazí můj osobní rekord - prochodit třetí zimu v plátěnkách  Tak aspoň nostalgicky vzpomínám na loňské léto, krásně deštivé, houbařský ráj.

Své kreativitě meze nekladu. Třeba takhle v srpenci si zahrát na bláťuláka. V červnu jsem vyměnila pomerančové Picanto za poněkud mladší, krásně mafiánsky černé. Na jedno z mých pravákových tajných míst vede kousíček lesní cesty, jen tak, aby nebylo vidět auto ze silnice, ale bývá tam veliká kaluž. Přece si neumažu autíčko. Zvolím tedy alternativu po polňačce přes louku schovat se za remízek a najednou čvacht, Picantík zahučel předními koly do rozbahněné koleje od traktoru. Zkusím dopředu, zpátečku - výsledek - kola po nápravu v bahně. Vystoupím, abych omrkla co s tím - po kotníky v bahně i já  Několik pokusů podložit kola senem a větvemi (větvičkami) a bahno je úplně všude. No, co teď. To zase bude řečí. Především zachovat chladnou hlavu. Pro první hodiny je v autíčku láhev minerálky a pohotovostní zásoba cigaret, pár dnů bez jídla mi rozhodně neuškodí, noc v lese už jsem taky zažila  Třeba ten traktor, co tu jámu vyhloubil někdy pojede zase okolo. Zatím, když už jsem tady omrknu les a dál se uvidí. Jenže žijeme v době mobilové. V 35 km vzdáleném domově mě Pavel začal postrádat, nezbylo, než s pravdou ven. Bohorovně poradil volej 1224, ale po úvaze, že jsem na zemědělském pozemku a někdo by se mohl všetečně vyptávat se to nezdálo jako nejlepší volba. Pavel tedy sedá do Santíka a vyjíždí na záchrannou akci. Zaplať pánbůh za SUV, náhon na čtyři kola, potupně mi vytáhl Picantíka za zadek z bahnité pasti. Prý mám večer za trest 100 x napsat Picanto není SUV, z nákupní tašky teréňák neudělám.  Doma se ode mě Zrzavej štítivě odtáhl a z povzdálí dozoroval odbahňování. O Picantíka a Santíka se postarala myčka. Aspoň, že ta anabáze nebyla nadarmo 

P.s. Zrzavej je kocour, ne Pavel