Dneska jsem jen tak z nudy prohlížela "staré" fotografie, které v sobě schraňuje můj dědeček notebook a našla složku s názvem Švýcarsko. S trochou nostalgie jsem ji otevřela, abych se pokochala fotkami téměř tři roky starými. Abyste pochopili - na jaře v prváku byla totiž cestuchtivá polovina naší třídy (která se navíc sebevědomě zapsala na němčinu pro pokročilé) požádána, aby reprezentovala gymnázium ve švýcarském Uetendorfu na setkání projektu Comenius. Zvesela jsme nabídku přijali a na pět dní odcestovali do samého srdce Švýcarska.

A aby se mé fotografie jen tak nečinně neválely v počítačové složce, odhalím je internetovému světu:). Jen ta kvalita bohužel stále pokulhává.

První větší zastávka na naší cestě do Švýcar - Rýnské vodopády neboli Rheinfalls. 

Touhle tradiční švýcarskou pochoutkou jsme byli uvítáni žáky z uetendorfské střední školy. Na první pohled to vypadalo jako dezertík na závěr (nezapřeli jsme v sobě českou náturu živenou pochoutkami typu knedlo, vepřo, zelo), ale ukázalo se, že zdejší sýry jsou mnohem sytější, než naše eidamy balené po pěti plátcích:). Mimochodem - za celou večeři se Švýcary padla možná dvě tři německá slůvka. Švýcarská němčina se totiž od té spisovné setsakramentsky liší. Usoudili jsme tedy, že pro obě strany bude mnohem pohodlnější komunikovat v angličtině, kterou každý švýcarský student ovládal naprosto perfektně (narozdíl od nás, samozřejmě...)

 

Druhý den jsme se vydali na průzkum hlavního města - Bernu. Musím říct, že naší matičce Praze se ani zdaleka nevyrovná. Jeho jediným charakteristickým znakem jsou vlajky, kterými je ozdobená snad každá druhá ulice a velcí čokoládoví ježci, kteří na vás kulí marcipánová očka v každé cukrárně.

A nikde nechybí pravé alpské kravičky. Jsou opravdu všude. Klidně se vám může stát, že si to budete vykračovat rušnou uetendorfskou třídou a ony vám budou pózovat za ohradníkem hned vedle chodníku...

A tady je, prosím, ted nejpodivnější úkaz z potravinového muzea ve Vevey. Ne že by tam už tak neměli dost prapodivné věcičky - třeba obří kolo, ve kterém si můžete zkusit, jaké to je být křečkem nebo absolutně přesnou kopii nákupního centra i se všemi potravinami, kde je podivné prázdno a ticho a lidé si tu s nadšením prohlížejí makety všech jídel, jako by je snad nikdy v životě neviděli.

V téhle trochu strašidelné části muzea najdete kromě nafukovacích bakterií (jak usoudila moje fantazie) třeba obrovskou lidskou lebku, stínohru či barevné lektvárky, ze kterých si můžete umíchat vlastní jedlou směsici. Navíc se pomocí nákupních košíků na kolečkách můžete projet historií potravinářského průmyslu.

 

 

 

 

 

 

  

Naprosto dokonalý zážitek pro všechny mlsaly (tím pádem i pro mě) - návštěva čokoládovny Nestlé ve Vevey! Na konci prohlídky nás čekala ochutnávka, která nás měla navnadit na nákup čokolád v místním obchůdku. Co dodat... skoupili jsme skoro všechno.

Po návštěvě Vevey jsme se vydali po stopách samotného yettiho...

...až k vrcholům švýcarských Alp, kde ležely vysoké závěje sněhu a louky tu byly poseté jarními krokusy.

A pak jsme se vrátili zase zpátky do teplíčka, přesněji řečeno do švýcarsko-francouzského Montreux. Přišlo mi vtipné, jak jsme nahoře v horách mrzli v nulových stupních a tady se div neopalovali na plážích kolem Ženevského jezera. Mimochodem, pokud by vás zajímala historie té obří vidličky zapíchnuté v Ženevském jezeře, tak... tak máte smůlu, protože o ní nikdo nic neví.

A závěrem tu pro vás mám ještě fotografii slavné sochy Freddieho Mercuryho v jeho legendární póze. Sem často chodí jeho smutní fanoušci a zpívají jeho písně... Já jsem si užila fanouškovské podání Bohemian Rhapsody, která mnohým přihlížejícím vykouzlila slzy v očích.