Střet kultur tolerance

1. 10 2011 | 17.18

 nožky

Jelikož se naše škola pravidelně účastní akce Mf Dnes s názvem "Studenti čtou a píší noviny", čas od času i naše třída něco málo sesmolí a odešle do Mladé fronty. Tak jsem se rozhodla uveřejnit svůj "výtvor". Poslední téma znělo: Střet kultur tolerance: Čím je pro vás tolerance a má nějaké limity? (btw.- týkalo se národnostních menšin, především romského obyvatelstva)

 

"Co je to vlastně tolerance? Podle slovníku ochota, snášenlivost či schopnost přijímat něco nežádoucího. Jednoznačná definice ale neexistuje. Stejně tak není ani pevně stanovená hranice mezi tím, co se tolerovat dá a co už je "přes čáru".
Jistě, existují všeobecně přijímané etické normy a obecně se ve světě například taková vražda odsuzuje. Pravdou ale je, že v některých islámských zemích je i dnes zabití nevěrné manželky společností nejen tolerováno, ale leckdy i chápáno jako očištění od hanby, kterou ta hříšná žena uvalila na svou rodinu. Kde tedy hledat nějaké limity?
Tolerance je zkrátka záležitostí naší kultury, náboženství a výchovy, které určité limity udávají. Tolerance se ale podle mého názoru hlavně odvíjí od toho, jak se vyvíjíme my sami, kam směřujeme a co v životě prožijeme.
Někdo by třeba romské obyvatelstvo a vůbec všechny menšiny žijící na území "cizích" států okamžitě vystěhoval pryč. Pak mu ale jednou nějaký Rom v těžké chvíli podá pomocnou ruku a on může zcela přehodnotit svou toleranci k národnostním menšinám. A zase naopak. Jiní celý svůj život podporují multikulturalismus a při sledování zpráv o romské agresivitě mohou v jediném momentu začít s tímhle protikladem k nacionalismu ostře nesouhlasit.
Tolerance a její limity ve vztahu prakticky ke všemu a ke všem jsou tedy jen na nás samotných. My sami se můžeme svobodně rozhodnout, jestli nám hranice tolerance určí zákony, dogmata nebo naši rodiče. A nebo jestli si najdeme svoje vlastní. Pokud se ale vydáme touto cestou, musíme se připravit na to, že naši toleranci nemusí tolerovat společnost."