Hlídací prarodiče dostali dovolenou a vyrazili na podzimní výlet. Rádi jezdíme po historických místech a tak teď byla cílem Kutná Hora. Je to moc hezké město a teď na podzim už tolik nezakopáváte o davy turistů Turisté - no je kapitola sama pro sebe. Ten podivný moderní zvyk - všude tahat tyč na selfie a ohánět se s ní kolem dokola - některé dámy jsou skutečně nebezpečné nejenom sobě. Jen škoda, že se turisté ve městě nezdrží - zastaví co nejblíže Barbory, rychle proběhnou historické budovy a tradá pryč.  Průvodci se opravdu snaží, ale slyšet milé Japonce jak  z Barbory udělají Barbaru, je fakt osvěžující. Tohle město si zaslouží pomalou chůzi, dlouhé zastavení na vyhlídkách, přijemné zastávky na občerstvení, nevyhnutelné návštěvy v keramice. Ani není nutné moc chodit po expozicích. Tady se omlouvám, já jako bývalá kantorka jezdila do Kutné Hory často a to přes dějepis a geologii, prostě všechny expozice už znám. Ale přesto doporučím jednu novou - zajděte do krásně opraveného domu pana Dačického z Heslova. Najdete přijemné prostředí, zajímavé interaktivní expozice, nápaditý film o historii města (poučení se dá také udělat zajímavou formou a s nápadem), informace o památkách UNESCO v České republice a spoustu informací o městě. Konečně se jednou využili peníze smysluplně. Fakt to stojí za návštěvu. Za návštěvu určitě také stojí parky kolem Jezuitské koleje, až zeleň trochu povyroste tak tam bude fajn. Výhled na Barboru je opravdu úchvatný. Sama Jezuitská kolej je obrovská stavba - stále přemýšlím, jak se takové megalomanské prostory dají využít. Výstavy určitě nezvládnou vše využít. Chrám po opravě vypadá moc pěkně, okolí je hezky upravené. Vinice na svahu pod kolejí jsou ještě mladé, ale časem zmohutní a povyrostou. Vyplatí se zajet do Sedlce a navštívit chrám Nanebevzetí Panny Marie. Je to nádherná stavba. Samonosné kulaté schodiště je prostě nádhera. Můžete tam jen klidně sedět a dívat se, přemýšlet či hledat boha nebo jen tak nechat plynout čas. Možna zaslechnete tiché kroky cisterciáků spěchajících na mši nebo spíše jejich předsmrtné výkřiky, když je husité vraždili před tím, než chrám vypálili. Jenom bych vynechala návštěvu Kostnice - kostel se opravuje, všude jsou mraky turistů a navíc mi ta expozice přijde poněkud morbidní. Ovšem malý hřibitůvek zasypaný spadaným listím ze kterého svítí kytice chryzantén, ten má tu správnou podzimní nostalgickou náladu. Jen pozor na bláto - kolem kostela se dělaJí vykopávky a sanační práce. Na Kozí Plácek si zajděte na kávu - přijemné posezení na krásně ošumělých židlích.  A na jídlo - prostě si něco vyberte, každému chutná něco jiného. A dejte si kutnohorské víno a užijte si hezdý den. Kutná Hora stojí za návštěvu. A to jsem toho jetě spoustu vynechala.