Blíží se konec roku a bude se hodnotit, budou se sestavovat různé žebříčky, Nejlepších deset či Nejhorších deset atd. Já seděla v autobuse, který popojížděl v obvyklé ranní koloně na Strakonické a poněkud tupě zírala z okna, nesoustředěně poslouchala monolog dámy z vedlejší sedačky a pro ukrácení chvíle začala taky hodnotit (tedy jen pár posledních dnů, paměť už není nejlepší). Co mě naštvalo - naštvala mě Česká pošta (jako obvykle), musela jsem poslat balíček - vracela zboží do E-shopu - balíček vážil 0,308 kg a zaplatila jsem 117 Kč. Představa, že bych opravdu musela poslat něco těžkého - to bych si snad musela vzít půjčku. První věc, kterou udělám až budu doma - začnu hledat jiné způsoby jak posílat zásilky. Na internetu nakupuji často a je-li to možné, nikdy nepoužívám poštu, nejlepší zkušenosti mám s PPL. Druhé místo v naštvání obsadilo město Dobříš - tedy vedení tohoto města. Znám Dobříš už 45 let a musím říci, že mimo stále horšího stavu chodníků a silnic ve města také velice výrazně upadá stav hlavního náměstí. Tento prostor slouží jako autobusové nádraží, parkoviště, místo konání trhů a také různých akcí. Tedy projdou tudy stovky lidí každý den, jinak to nejde. Jízda po náměstí - takový velice solidní tankodrom. Bývaly tu záhony květin, spousta keřů a stromů. Něco zničili bezohlední vandalové a zbytek pomalu, ale jistě zničí vedení města -  stále více přibývá vydlážděných ploch a ubývá stromů a keřů. Město se zaklíná formulí o zavedení bezúdržbové zeleně - když nic nebude, nebude třeba nic udržovat. Vrcholem je likvidace asi 5 hezkých stromů na chodníku u kavárny Velbloud, kde se cosi kope. Na celém náměstí se kope dlouhodobě a téměř neustále. Stromům ořezali větve, ne moc ohleduplně vyrvali ze země, zabalili a kamsi odvezdli a prý je hned vrátí až dokopou. Dokopat prý májí během 14 dnů. Tedy nejsem odborník, ale prosinec mi nepřipadá jako nejlepší měsíc na sázení stromů, půda promrzne a ......     Takže mimo kruhového objezdu přes který neprojede autobus máme další jedinečnost. Co mě rozesmálo - cestovala jsem před 14 dny v tramvaji, vyšplhala se po schodech nahoru - chodím s holí - a všechna místa obsazena. Na místě pro invalidy seděl asi osmiletý chlapec se svou babičkou. Babička nerada, ale přece výchovně povídá  : Vojtíšku, pust paní sednout, chodí o holi. Chlapec se zvedl, já se posadila a na chlapce usmála a poděkovala mu. Kluk pokrčil rameny a suše opáčil - Cojsem asi tak mohl dělat. Prostě logika. Ovšem babička to tak vesele neviděla a celá zrudla. Co mě udivilo - náhodou se mi do ruky dostala kniha Petra Hájka Smrt ve věži. tedy přestala jsem číst asi na 95 straně, dále jsem prostě nemohla. Moje udivené, zlostné a vzteklé výkřiky rušily našeho psa klímajícího u topení a mého může pokojně hrajícího Empire na tabletu. Musím říci, že jsem si pana Hájka dosti dlouho pletla s panem Jaklem - tedy v době kdy páni sloužili na hradě. Tahle kniha je - nevím jak to říci. Už mě nepřekvapuje, že Američané ve všem vidí spiknutí, ale v Evropě to není tak obvyklé. Ovšem u pana Hájka ano. Jsem sice  jen ta přihlouplá a zmanipulovatelná většina (jak říká autor), ale marně přemýšlím, proč by ona tajemná světová elita chtěla vytvořit novou rasu spojením Evropanů a muslimskými migranty a podávala ruku zrovna islámu. Možná že je odpověď na zbývajících stzranách, ale já to už nedočtu. A něco malého a sladkého na závěr - Víte co dělá žirafa, když ji plivnete do obličeje ?  Podkopne Vám žebřík.