Kratke poznamky k minulu

1. 03 2013 | 23.29

Ahoj, po dlouhe dobe jsme se dostali v Potosi k internetu. Nejvetsi abstak mela Hanka, ktera uz dopoledne okupovala jednu I-kavarnu (I-bufet). S Jindriskou jsme tam zamirili odpoledne, ale byla obsazena. Tak jsme se zeptali v nejake cestovce, ale v okoli pry internet neni. Nicmene v sousednim kramku (otevrenem do ulice) jsou 4 pocitace, z toho dva s internetem. Jupi! Takze sedime s Jindriskou a klofeme. Ja zacnu od odjezdu z Puerto Natales a budu pracne vzpominat. Jindriska pise o Bolivii.

21.6.

Z puerto Natales jsme vyjeli do Punto Arenas, coz je nejjiznejsi mesto na nejakem kontinentu. Australie je trapne severne nad nami. Jizneji jsou uz jen nejake vesnice a vojenske posadky. Po ceste, tesne pred prijezdem jsme se zajeli podivat na tucnaky. Puvodne jsme meli jet na nejaky ostrov, ale lod by jela jenom v tom pripade, ze bychom koupili vsech 260 mist. Nekoupili, ale dali jsme prednost zajizdce na misto, o kterem nam Martin (pruvodce) v Praze rikal, ze tam byva 12 tucnaku, kteri se drzi pred pozorovaci boudickou. Bylo jich ai 20, ale videt je uprostred neceho jako savana, rozryta jejich hnizdy, bylo zajimave.

Po dojezdu do Punto Arenas jsme se ubytovali v hotelu Savoy (jsme tak zvykli). Hotel Savoy vypadal dost dobre, ale v koupelne byl umakart, ktery znam ze sveho detstvi... Po ubytovani jsme se vypravili na prohlidku mesta. S Jindriskou jsme vyrazili na pobrezi Magallenova prulivu a na obzoru jsme observovali Ohnovou zemi. Dosli jsme na vybezek plaze a vzali si odtamtud kaminky.

22.6.

Hotelu Savoy jsme si moc neuzili, protoze jsme vstavali ve 3 hodiny rano!!! a odjeli na letiste, odkud jsme odletali do Antofagasty s mezipristanim v Santiagu de Chile. Po 6 hodinach letu jsme pristali v Antofagaste, coz je pry nejrychleji se rozvijejici mesto v Chile. Cosi (Cu) se tam tezi a mezi mestem a letistem je cca 20 km, ktere jsme jeli taxiky. Na celem tomto prostoru pry chteji postavit mesto asi pro 2 miliony lidi. Z jedne strany Pacifik, pak asi 2 km pisku a nad tim hory. Pokud by tu chtel zit kazdy, ja ne. Spali jsme v hotylku, ktery nebyl spatny, ale internet tu nebyl (jen wi-fi). V poledne jsme zasli do mistni hospudky a dali si tam polevku a jidlo. Ja mel steak, Jindriska rybu. Oboji bylo vyborne, tu rybu bych klidne snedl i ja, coz je vyznamenani nejvyssiho stupne.

Odpoledne jsme se jeli podivat na kamennou branu. Pripomnelo mi to tri muze na cestach a jejich dohovor s pruvodcim vlaku. My jsme podle jizdniho radu meli jet autobusem 129. Prvni ale prijel 108 a po kratkem hovoru s Martinem se rozhodl, ze nekam jet musi, tak nas tam zaveze. Abych to upresnil: on jel tim smerem, tak si snad jen kousek zajel. Martin nam pak tlumocil, o cem si s nim behem hodinove jizdy neuveritelnymi ulickami povidal. Ridic je z vesnice, jeden okruh mu trva 3.5 hodiny a jezdi ho 5x denne. Uz to dela 10 let a je spokojeny, ze ma praci. Jeste nekdo nadava na svoji praci? Prilezitostne muzeme poslouzit mnoha dalsimi historkami. Ridic nas vysadil na dalnici uprostred pisku a zhruba naznacil smer, kudy mame jit. Sli jsme asi hodinu piskem, slunce nepalilo, slunce zhnulo. Nakonec jsme dosli az ke kamenne brane, coz je skalni utvar v mori. Netroufam si odhadnout velikost, brana je mozna 100 m siroka a 60 m vysoka, Nahore je obsypana ptaky, asi kormorany. Na pobrezi kousek od nas sedeli supi a kdyz jsme prisli na mene jak cca 20 m, vzletli. A ze jim to slo! Pokracovali jsme po pobrezi az na specialne k tomu vybudovanou pozorovaci plosinu, ke ktere vedla silnice. Nevime, proc nas ridic nedovezl az sem, ale zase jsme videli veci, o ktere bychom jinak prisli.

23.6.

Druhy den mel byt rybi trh asi 20 minut pesky od hotelu. Kdyz jsme tam dosli, zjistili jsme, ze v sobotu se trh nekona. Ale i pristav a ulice jsou zajimave. Dopoledne jsme vyrazili na exkurzi k VLT. Jeli jsme taxiky asi 120 km az k observatori. Uz od brany byl videt vrchol se ctyrmi 8.5 m dalekohledy. Na exkurzi se kupodivu seslo dost lidi, takze nas rozdelili do skupin a my byli ve skupine s anglicky hovoricim pruvodcem. Nejprve jsme sli k velinu dalekohledu. U nekterych se pracovalo, my byli u dalekohledu Yepun (UT4). Po kratkem vykladu si k tomu Jindriska sedla, aby nam ukazala, jak se to dela. Nekecam, cestne, mohu dolozit fotograficky. Pak jsme sli k vlastnimu dalekohledu. Ocekaval jsem nejaky vybeh pro turisty jako na Ondrejove. My ale vlezli primo k dalekohledu a mohli jsme se tam volne pohybovat a fotit. Pak jsme vysli na ochoz, abychom se mohli podivat shora a na zrcadlo. Tezko popisovat dojmy. Je to neuveritelny stroj a snad na fotkach casem ukazeme jeho velikost a slozitost. Dozvedeli jsme se nektere zajimavosti, ktere jsem nevedel.

U VLT pracuje stabilne cca 15 astronomu. Zrcadla se cisti kazdych 14 dni CO2 a kazdych 14 mesicu se vyjmou a dole v udoli se pokovuji. To trva cca 2 tydny. Moje prvni dojmy: pri pruchodu mezi kopulemi jsou to giganti, uvnitr bych nerekl, ze jsou tak velke. Oproti Ondrejovu vyplnuji kopuli a neni odstup pro srovnani. Teprve na fotkach lidi z ochozu to vynikne. Po prohlidce dalekohledu jsme vylezli na plosinu a pobliz staly pididomecky, ve kterych byly pomocne 1.5m velke dalekohledy. Nakonec nas jeste pustili na zacatek podzemniho obydli pro zamestnance. Na povrchu je poust, v podzemi tropicke rostliny, bazen s rotopedem uprostred, restaurace apod.

Moc jsme chteli suvenyr (tricko) od VLT, ale bylo nam receno, ze Chile neni v ESO, takze nesmi nic prodavat. Muzeme si to ale objednat v Evrope po Internetu! Takze jsme zase jeli taxiky 120 km zpet do hotelu.

24.6.

Dopoledne jsme meli volno, takze nekteri odvazlivci vlezli do Pacifiku se vykoupat. Ja se zdrzel. Voda pry byla prijemna, ale u pobrezi plavalo dost petek, apod. Me se libila cedulka u vchodu na plaz, varujici pred vlnou tsunami. Dokonce ve meste jsou ulice, vedouci primo do hor a oznacene jako unikove pri tsunami.

Odpoledne jsme linkovym autobusem vyrazili do San Pedro de Atacama. Na autobusovem nadrazi jsme se vystrasene drzeli pohromade jako kuratka. S rozvojem mesta je tu pry i dost zlodeju. Nakonec jsme nasedli do pohodlneho autobusu a vydali se na petihodinovou jizdu. O dalsich dnech pise Jindris. Pardon: Jindris.pise.

Milan