Cesta tato je dlouhá a velmi náročná.

Naplněná těžkou prací, mnohým zklamáním a nepochopením.

Kdopak ví, co na toto místo patří?

Ale téměř každý ví, co sem nepatří, totiž všechno, co se tady udělá.

Ale proč?

Protože čeká na zázrak, byť sám o něm nemá žádnou konkrétní představu.

A vše, co pro něj není zázrakem, totiž úplně všechno, co zde vidí nového, je špatné.

Třebaže se to k té gotické věži a před ten barokní kostel hodí.

Kolikpak lidí je schopno zde ještě normálně myslet a chápat?

Kolik asi tak z tisíce, aby bylo možno tento problém nějak řešit?

Nežijeme již v nějaké kulturní nenormalitě, která zde nedovolí cokoli postavit?

Něco jako trvalé a bezvýchodné tabu?

Člověče kam že to kráčíš?

Ani se neptej, nevím a dej s tím už pokoj.

Ale proč, vždyť je to dobré, ne?

Není.

A proč?

Protože to není zázrak.

A Staroměstské náměstí je snad zázrak?

Nevím, asi není.

Tak své k svému, ne?

Ano, ale jinak, jako zázrak.

-

Proluka po vybourané velké radniční budově, zničené nacisty v květnu 1945.

Praha-Staroměstské náměstí, foto: Ben Skála, CC-BY-SA,2.5,2.0,1.0.

Návrh na dostavbu nových domů.

-