-

Oceánem lidských duší,

kde břehu ani dna nevidět.

Statečně, jak patří se a sluší

a nesčetných slyšeti běd.

-

V bezbřehém živlu protivenství,

za hrozby stálé utonutí.

Tu rozvít květ i plodenství,

kdo, k čemu koho donutí?

-

Tím oceánem dravých ryb,

v obraně své jen vlastní.

Plout, ale varovat se chyb,

v touze naší býti šťastni.

-

I mnohým střetům čeliti,

v strategických manévrech.

Vyhýbat se krve prolití,

tu i tam pevnější břeh.

-

Doplout ke své oáze,

ostrovu posvátnému.

Cestou, placenou draze,

k vítanému vrátnému.

-

Zde máš otevřené dveře

a uvítání vřelé.

Ty nehledej již soupeře

a uhýbání jeho střele.

-

Tady máš svou odměnu,

co zasloužíš si cele.

Tu tvou vytouženou změnu,

nepodobnou vězeňské cele.

-

Rozvineš květ i plodenství

a okusíš z darů života.

V takovém to podobenství,

klubko se ti rozmotá.

-