-

Přišel básník do Neumětel,

a velice se podivil.

I nebral na to zřetel,

jakých podivných tu spatřil vil.

-

Také nelitoval zdejších chvil,

a pustil se hned do práce.

Pilně zobrazoval o čem snil,

v kresbách svých i v básních krátce.

-

Kam jen se poděl ten umětel,

když stavěl tyto domy?

Těch roztodivných bliku světel,

 jen sem tam nějaké ty stromy?

-

Kreslil, rýsoval i básnil si,

divil se a pracoval.

Také žízeň přitom hasil si,

a ze svých cílů necouval.

-

O Šemíkových Neumětelích,

to tady ale není.

Zde ocital se v "jeteli",

hledaje vysvobození.

-

V marnosti všeho počínání,

pak ustal ve svém boji.

Neb paprsek sluneční ranní,

v probuzení ze snu hojí.

-

Poučení:

Nebojuj s větrnými mlýny,

a dělej jen co zmůžeš.

Také nevrážej své klíny,

kde ti řeknou - lžeš.

-

-