Ta druhá substance představuje schopnost převedení vlastní hmotné existence do existence duševní. Člověk tak pozbývá pro někoho do jisté míry fyzické viditelnosti ve prospěch svého ducha. A naopak zase zpětná schopnost, tj. zhmotnění psychické substance.

-

-

No to jsou mi ale novinky,

pravil jeden vědec druhému.

Dosud o tom žádné zmínky,

nedolehlo k uchu mému.

-

Já to také slyším prvně

a kdože tohle tady šíří?

Koho slyšet a neviděti vně,

co jen prach po sobě víří?

-

Jak je toto možné,

nehmotným se státi?

Asi pouhé přání zbožné,

něco jako sníh roztáti.

-

Patrně bude více umět,

že okem my ho nevidíme.

Nějaký ten prostorový průmět

či spíme a přitom bdíme?

-

Ne, pane vědný kolego,

něco nám tady uniká.

Nejspíš to bude klamné ego

a naše mělká nika.

-

Umění v kontrastu s vědou,

věda múzám nezbytná.

Jakou další nápovědou,

když idea tu nedobytná?

-

Jsou mi to ale noviny,

pravil vědec vědci.

Všichni jsme tu nevinní

a tajemné se dějí věci.

-

Umělec a vědec tvoří,

každý ve svém oboru.

I spoluprací někdy hoří,

v uměno-vědném souboru.

-

-