-

Jak tvořily se hvězdy, planety,

tak vznikal i tajemný život.

Původ nesou támhle ty, a nebo ty?,

pak přibývalo novot.

-

Rozvíjet se mohl tam,

kde dány mu byly podmínky.

Na Zemi a zavát ještě kam?,

zatím není zmínky.

-

Jistě na mnohých dalších podobných,

že by jenom na jedné?

Z dálky třpytivých a zdobných,

té, co více září, či té co bledne?

-

Život na Zemi i na nebi,

pestré rozvíjí formy.

V podobném vždy podnebí,

člověk zavádí své normy.

-

Nikde bytí ideální,

a proč by také mělo být?

Každý tvor, i ten dálný,

si cestu musí dobýt.

-

Hledá se signální spojení,

s tím tam kdesi nahoře.

To náš další osud změní,

k radosti, nebo v hoře?

-

Kdopak ví, nikdo nic,

jen se pátrá o to víc.

Po přátelství, spolupráci,

odkud signály se vrací.

-

Země vydala své sémě,

zdalipak i jiná?

Sestup hvězdičko ty ke mně,

jakápak tvá krajina?

-

Nesestoupím človíčku,

zůstanu jen ve zdání tvém.

V tajemství o neodkrytém víčku,

takto k srdci si mě vem.

-

A tak jedni bádají, hledají,

a jiní sní.

A odpověď hvězdy nedají,

jen svou čarovnou básní.

-

Václav Rabas, Země a nebe, 1956