Tuto básničku jsem napsal v únoru před dvěma lety. Je o drobné něžné květince, která je symbolem již probouzejícího se jara. Předvánoční doba sice ještě není jejich dobou, ale pro mne svou svátečností, ve smyslu obsahu básničky, s ní související. 

-

Povstal kvítek z temné země,

a oslavil se něžnou krásou.

Tak oblažil i nitro ve mně,

svou symbolickou spásou.

-

Vždy rozkvétají dobou tou,

a bývá jich tu mnoho.

Těch zářících svou čistotou,

i v souboji kdo s koho.

-

Zrození, symbol života,

ale i velké síly vzdoru.

V třpytném svitu se mihotá,

v lesním tom přítmí boru.

-

Bledule, také sněženky,

 nevšední kvítky sváteční.

Avšak vstup to na led tenký,

nebuďme, v ráji neteční.

-

Povstal kvítek z temné země,

a oblažil i nitro ve mně.

-

-