-

Těm, kteří pějí píseň svou,

vzletnou a okřídlenou.

Těm, kteří žijí také hrou,

tlačani silou řízenou.

-

Dobrý den, já jsem ten a ten,

jeden z okřídlených pěvců.

Já věčný svůj žiji sen,

i jeden z udatných lovců.

-

Stále si pěji píseň svou

a lovím její verše.

Život nebývá jen prohrou,

i o to nadpozemské křeše.

-

A létám si jako pták,

mezi zemí a čistým nebem.

Také lezu jako rak,

živ vodou a prostým chlebem.

-

Ani ryby mi nejsou cizí,

v manévrech mezi úskalími.

Já hledám hodnoty ty ryzí,

v souboji s vodami kalnými.

-

Padám a zase vstávám,

ponížen a přehlížen.

Na pozdrav i rukou mávám,

nikdy však nepřetížen.

-

Koho, že mám rád nejvíce,

z těch okřídlených pěvců?

J. S. Bacha a jeho svíce,

jednoho z těch velkých ševců.

-

Petr Jan Brandl, uváděno jako Podobizna muže s bílou parukou
(Podobizna důlního úředníka), kolem 1730. (Umění baroku v Čechách, O.J.Blažíček, Obelisk Praha, 1971).

Není toto ale podobizna J.S.Bacha? Ta velká podoba, paruka i odpovídající oděv, který Bach nosil!

Tehdy bylo skladateli 45 let.

-