-

Pane bože nade mnou,

ochraňuj nás od temných sil.

Neboť nejasnou mám předtuchu zlou,

že bortí se mi, pro co jsem žil.

-

Co je to ta "černá díra",

a kolem ní ta velká záře?

Človíček pozemský zírá,

jestli to není ze snáře.

-

I kdepak ze snáře,

ozvalo se shůry.

Máte mě za lháře,

za tvůrce noční můry?

-

Mě se bát nemusíte,

nedostává se vám dobra?

Nemáte žaludky syté,

nebo uštknula vás kobra?

-

Z čeho tedy máte strach,

ze mne stvořitele?

Vždyť jste jenom prach,

ale ve mně máte přítele.

-

Já dávám tvůrčí schopnosti,

k napravení nepravostí.

A k tomu také ctnosti,

jež mír a pokoj hostí.

-

A co je to ta "černá díra",

a kolem ní ta velká záře?

To je jen moje všehomíra,

pro vidomé, ne již tak pro tmáře.

-

-

"Černá díra" galaxie,

je její "černé oko".

A co tu hvězdných akcí je,

jako nebes "rokoko".

-

Jednou z nich je sluneční,

jež nás hřeje na Zemi.

To jsou hrdinové skuteční,

kteří i tvoří zázemí.

-

Interiér klášterního kostela v Ottobeuren, Bavorsko, 1737-1767

(Barok a rokoko, M.Kitson, Artia Praha 1972).

-