-

Cože, jaképak zatmění slunce,

vždyť na nebi ani mráčku!

A přece, oslabeno bylo prudce,

pro lidskou vzdušnou hračku.

-

Sedím si tak ve svém bytě,

a slunečním čelím paprskům.

Okno proto zčásti kryté,

a provádím svůj denní průzkum.

-

Náhlé potemnění ale,...co to?,

slunce jakoby pohaslo.

Udiven jdu k oknu proto,

kde moje oko žaslo.

-

Slunce se opět rozsvítilo,

a já oslněn hledám příčinu.

Čípak jen je toto dílo,

koho přistihnu tu při činu?

-

Co myslíte, že to bylo,

co způsobilo zatmění?

A do paměti se mi vrylo,

jež i vesmírné dění mění?

-

To balón si plul oblohou,

jenž překryl kotouč slunce.

Plující si cestou dlouhou,

v koši vidět i pilotovy ruce.

-

Mával mi také na pozdrav,

neboť letěl velmi blízko.

Povznesen nad lidský mrav,

rovněž i dosti nízko.

-

Pak pomalu a tiše odplul,

ve svém zavěšeném koši.

Ten, jenž hvězdu oslabil napůl...

...tak po větru dál tu zprávu pošli.

-