Každý člověk nějak rozpoznává během svého duševního vývoje, kam patří a kam v životě míří. Cítí rozměr svého cíle. Podle toho se potom ve společnosti aktivně i pasívně zařazuje a orientuje ve svých zájmech a práci. A každý zde má svůj určitý nezastupitelný úkol, svoje životní poslání a naplnění.

- 

Kam kráčíš člověče?,

na šálek dobré kávy. 

Také svěřit se do péče, 

toho, jenž zpěvné učí oktávy. 

- 

Ano, třeba učiti se mnohému

a kultivovat samorost.

Hraj si pak na bohému

a pěstuj i svůj bujný porost.

-

Kam, že to kráčíš člověče?, 

na sklenici piva dobrého.

I svěřit se do starostlivé péče,

šenkýře toho kterého.

-

Neztráceje v sebe víru,

tak dosahuje na svou míru.

Po cestě i leckde díru,

jak točí se v tom věčném víru. 

-

Všeho třeba užívati

a konati co patří nám. 

Ten, kdo pak cíle naše hatí,

bývá nechvalně dobře znám.

-

Dosáhnout na nemožné, 

třeba postavit dům na strmou skálu. 

Pro chudé i zámožné, 

věcí síly prozřít z kalu.

-

Petr Brueghel, Nesení kříže (detail), 1564.

-