-

Ale co, a jak?

To, co v tobě vězí.

To nejde napsat jen tak,

jako zpověď knězi.

-

Napiš to!

-

Ale co, a jak?

No přece to, co v tobě vězí a nenachází slov.

To se ale nedá vyjádřit jen tak,

to není voda, vzduch, a nebo kov.

-

Nejsou to jen mělčiny o lásce a štěstí,

a bludném jejich scestí.

Kde do stolu se buší pěstí

a šíří neradostné zvěsti.

-

Tam, kde se rozprostírá širá zem,

a nekonečné nebe nad ní.

Tam vždy přítomný bývá vjem,

jak běží tu den po dni.

-

V plnosti a rovnováze věcí těch,

jako součásti všeho bytí.

Také těch, co berou dech,

souladných i těch, kde nutno se příti.

-

Slovo zde pak selhává,

v kusém, nevýstižném výrazu.

A podáním svým nalhává,

při každém takovém dotazu.

-

Je to ale o maličkostech,

z nichž povstávají věci větší.

Přeneseně, jako o kostech,

a všem tom, čím je organismus předčí.

-

Umberto Boccioni, Síly ulice, olej, 1911.