-

Ze země jsme nevědomky vyšli,

a ta nás celý život nosí.

Potom později se i přemýšlí,

o tom, co podepírá či kosí.

-

Vždy je to ta samá hlína,

cestou šlapanou a křivolakou.

Vinutím svým nikdy líná,

rozhodni se, vydati se jakou.

-

Nosí nás, až jednou donosí,

mezitím tvoří a přetváří.

Nabídkou svou se honosí,

kolik jen tu rozličných tváří.

-

Matička země rodná naše,

životní pouť a nakonec hrob.

Říkáme úzkostlivě, plaše,

co jen těch nadějí i porob.

-

Její zemění se nezmění,

vydá plod, jenž po uzrání vezme.

Však v bohatství jejího jmění,

není všeho plnost, vězme.

-

A tak létáme a padáme,

vždy k zemi své se vracíme.

Co dáno je nám, to také dáme,

někdy se i kácíme.

-

Ze země jsme nevědomky vyšli,

aby při vědomí splnili svůj úkol.

A na to, co nám uloženo přišli,

pro závěrečný protokol.

-