-

Ale vždyť to víš, človíčku,

na námluvy se zimou.

I ten souboj mnohaletý,

s prohrami a vzpurnými vzlety.

-

Na čas jí zhasnout svíčku

i ublížit tobě rýmou.

Život neumí jen výsluní,

také hromy tu v něm duní.

-

Jak ty vždy musíš ulehnout,

k načerpání nových sil,

tak i já uléhám k spánku

a vyklízím svůj každý kout.

-

V sevření sluneční zimy

se přece již nemohu hnout.

Ale abys človíčku žil,

pak uzdravím tě činy svými.

-

Posílám ti mírných vánků,

sluneční teplo, déšť a blesk.

Také účinků poryvných větrů,

kdy máš i někdy na kahánku.

-

Zima si přidá vlastních květů,

abys po létu neměl stesk.

A jiné sny měl ve svém spánku,

 vzpomínkou v hřejivém svetru.

-

Kam tak spěcháš milé léto?,

na podzimní souboj se zimou.

Abych ublížit ti mohlo rýmou,

předat žezlo královně této.

-

Nebuď však smuten v duši své,

vždyť vše tu má svůj pořádek.

Každé roční období zve,

k napsání básní četných řádek.

-

(upraveno 10.4.2024)