-

Na nebi temném zářivý kotouč,

tak měsíc představil svou krásu.

A ty duše stísněná, ptáš se proč,

vždyť i tobě dodával jasu.

-

I rozepnul se prostor v duši,

spatřeným tím znamením.

Potlačením toho, co ji kruší,

jako zatížení kamením.

-

Vyšel měsíc v úplňku,

a představil svou plnou krásu.

Pak, jako ve svém doplňku,

znamení rozdával bez hlasu.

-