-

Duše rozpíná se a vzpírá,

ve svém nepokojném vzdoru.

Neboť kázeň ustavičně svírá,

výstupem na vysněnou horu.

-

Dětství, mládí, zralý věk,

to vše se do ní ukládá.

Jedno nad druhým tu jako lék,

by duše snila stále mladá.

-

Jednou pláče, jindy vážná,

i v radosti své skáče.

Tak prázdná či obsažná,

jako kámen i obláček.

-

Někdy rozdává se,

 ale také bere.

Jak se přiklání ke kráse

a k hodnotě té které.

-

Sám v sobě svoboden

i sám vlastním vězněm.

Čeho všeho je jen hoden,

to dopřává mu jeho vjem.

-

Auguste Rodin, Doba bronzové

sochy, detail, 1875-6

(D. Weiss, Nahý jsem přišel na svět,

Svoboda Praha, 1985).

-