-

Co vidíš nyní, pravíš, že nic,

tak, jen se dobře dívej.

Dlaněmi oči přikryj víc

a co jsi spatřil, vnímej.

-

Vidím celý svůj vlastní vesmír,

v temném poli milióny hvězd.

Ten úchvatný, černosvitný vír,

kde jednu s druhou možno splést.

-

V hvězdné síti černé díry,

se světelnými odlesky.

Vše vázáno do abstraktní míry,

tak obraz naskýtá se nebeský.

-

Vídávám i lidské tváře

a mnohé hmotné odrazy.

Jakoby masky světla záře,

jež vzápětí vždy jiné srazí.

-

Prostor výjevů tu bez hranic,

v pohybu a stálých proměnách.

Ještě pravíš, že nevidíš nic,

v těch očividných odměnách?

-

Viděné, slyšené, čtené, psané,

ale i to "neviděné".

Vše, takto námi poznané,

inspirací nám i to sněné.

-

-