-

Naslouchal tichu,

svědomí vlastního hříchu.

Té symfonické básni,

jež i myšlenky krásní.

-

Tichému stříbru jiskření,

také hlasu svého srdce.

Stavu snivého jitření,

však s náhlou změnou prudce.

-

Za oknem pak vítr zadul

a impresi vrátil expresi.

Tak symfonii půl na půl,

obohatil vnější směsí.

-

Vítr se opět utišil,

v jiném již dějství básně.

Vpád hudbu ticha povýšil,

do noty jeho halasné.

-