-

Za oknem zrána první sníh,

vločky létají sem a tam.

Kteroupak já si chytím z nich,

 natáhnu ruku, už ji mám.

-

Avšak ta se bránit umí

a rychle z ruky mizí.

Mé potěšení v mžiku tlumí,

výmluvným svým:

tvoje nejsem, já jsem cizí.

-

Malá kapička však zůstala,

v proměněném skupenství.

Jaká záhadná věc se stala

i zvláštní podobenství.

-

Úžasná jiskřička bílá,

zářivé krásy ornament.

Každá jako snová víla,

tak prchavý je to moment.

-

Za oknem padá první sníh,

neklamný symbol zimy.

Ani zdání o lyžích a saních,

s vločkami tajícími mokrými.

-

-

(upraveno 1.5.2024)