-

Samý lesk, třpyt i blesk,

radost, smích, někdy stesk.

Bystré, jasné a čisté,

pláčem zvlhlé, nejisté.

-

Oči tvoje modré,

blankytné i moudré.

Touhou svou se skvoucí,

svítící i v noci.

-

Pak přikryjí je víčka,

když touhy zhasne svíčka.

A zase probouzí se,

do nové svoje mise.

-

Opět lesk, třpyt i blesk,

i ten vzdálený stesk.

Po čem ty oči touží,

co duši jejich souží?

-

Hledají něčeho více,

toužící tak převelice.

Nemají vše, to je jisté,

vztahy nikdy nejsou čisté.

-

Jan Zrzavý, Ověnčená hlava, 1952