Jen,

vjem,

pocitem.

Myšlenka,

někdy i leká.

Slovo ke slovu,

pak další a znovu.

Větný tu pojí celek,

ideu, pocit, city i v lék.

Věta rozvitá či v souvětí.

A básní možno veršem pěti.

Ale ty věty, jen tu jako nářadí.

Nesdělné, však navzájem se řadí.

Pyramida, od vrcholu stavbou k patě.

Do šíře, shora dolů, rozrůstá se proklatě.

Již dotýká se pevné země, ten v pocitu vjem,

neboť stavba narůstá, v přebujelý slovní objem.

A tak základy jsou náklady, nyní od země do oblak,

kde svobodně a volně létá, kroužící sen nebeský pták.

 

(upraveno 19.5.2024)