-

Každý tajemství své ukrývá,

jehož bytostným je zřením.

Tajů na povrch pak ubývá,

se světem vnějším, třením.

-

Ta komnata našeho bytí,

tak střežená i otevřená.

Duše naší, našeho krytí,

i úzkostí někdy sevřená.

-

To je ta naše hloubka pravá,

to nitro nejzranitelnější.

Ta, jež životu smyslu dává,

balená třecí zónou vnější.

-

Svět přirozený, subjektivní,

jenž v objektivní se tak hněte.

A po celý život aktivní,

nakonec i koleje vyjeté.

-

-