-

Ať zvedneme cokoli,

a upustíme-li,

země k sobě si přitáhne.

Jen ten dým nebo peříčko,

větřík v okolí odvane.

-

Také sám, k zemi pad,

cestou tak, již mnohokrát.

Vážíš, přírodní hříčko,

každému i srdíčko.

-

Myšlenka jako kámen,

však probouzí se ránem.

V roli, svěšených ramen,

a po modlení ámen.

-

Pozvedá se a křísí,

proměnou v to peříčko.

Z chmurných svých všech vizí,

i zúrodněné políčko.

-

V mysli jas, svěžest a kvas,

pocit lehkosti i krás.

-

Díky ti, přírodní hříčko.

-

-