-

Duše tísněná ze všech stran,

ani pohnout se nemůže.

Vězněn tak, je její pán,

i v poutech vlastní kůže.

-

Proč ty mi nedáš vydechnout,

ptá se duše těla svého.

Proč mi nedáš se nadechnout,

tobě dát potřeba čeho?

-

Dej, ty duše tělu svému,

toho, čeho je mu třeba.

Směrem k dobrému, ne zlému,

více všeho, nejen chleba.

-

I dala duše tělu svému,

co vzájemně jim chybělo.

Pro sjednocení ve jménu,

by nic se neopomnělo.

-

-