-

Nejsme nic,

a přece něco.

Nikdo víc,

i ne, kdeco.

-

Nejsme nic,

a přece jsme.

Někdo i víc,

o přízeň prosme.

-

Nejsme nic,

a přece někdo.

Rub, skrytý v líc,

roven nám kdo?

-

Nejsme nic,

jen zdání a sen.

A nikdo víc,

však každý zrozen.

-

Jsme či nejsme,

a pak, kdo jsme?

K sobě se hlasme,

o pomoc prosme.

-

Toho,

kdo tu nad námi.

Je, prosit koho,

vždyť nejsme sami.

-

-