-

Skelet jak z betonu,

tak ne, jen z kostí.

Obal v měkkém tónu,

citové jakosti.

-

Myslím, cítím, pak jsem,

stavem zplnomocněn.

Přicházím také sem,

v podobě své, zasněn.

-

Kde však se myšlenky,

kde, city toulají?

Ach, jak ten led tenký,

po čem tak volají?

-

Píseň zpívám si svou,

tichou, tvrdo-měkkou.

Živou, jež mou i hrou,

a diriguji rukou.

-