-

I.

Letí po nebi mráček,

a závodí s ním ptáček. 

I ukáže se sluníčko,

dnes však jen tak maličko.

- 

Božský, to májový klid,

v němž obavou skrytý lid.

Žádný průvod, ohňostroj,

nový vidět stejnokroj. 

- 

Lesy, háje, lučiny, 

halí se v šat účinný.

V zelený, i květů oděv,

zpestřený o ptačí zjev.

- 

Hrdlička, kos, pěnice, 

prozpěvují velice. 

Méně vidět člověka,

jenž čehosi se leká.

-

Letí po nebi mráčky,

i ptáci do zatáčky.

A již svítí sluníčko,

na to naše políčko.

-

Máj tak v plném rozpuku,

životu, dává ruku.

V tichosti a naději,

píseň svou lidé pějí. 

-

II.

Chlad jeho první půle,

"zmrzlými", ruce ztuhlé. 

V druhé, již slunce hřeje,

jak, i srdce pookřeje. 

-

Rozdává své pozdravy,

a podepírá zdraví.

Paprsky, tak v naději, 

s vetřelcem boj svádějí. 

-

A opět, ochlazení, 

i varovná znamení. 

Jak to chodíš poutníče,

práská se ještě bičem!

-

Brzy budeš svoboden,

a pověsti své hoden.

Máj, ten měsíc života,

veselá, zpěvná nota.

-

Jacob Ruysdael, Lesnatá krajina, kolem 1660.

-

(o koronavirové pandemii; I.část vložená 16.5., II.část 20.5.2020)