-

Otevřel oči a uzřel vše,

co jen tak uzřít mohl.

Složitě i jednoduše,

vzpomínkou si pomohl.

-

A v té směsi, hledal cosi,

jiskru vlastního jasu.

Pak, i ozval se mu kdosi,

podoben snovému hlasu.

-

Prohlédl tou mlhou svou,

a jasné spatřil obrysy.

Tvarů, jež k milosti jej zvou,

povahou očisty ryzí.

-

Opona pak opět spadla,

do husté mlhy tajemsví.

O jas prozření okradla,

o dar, mocného hájemství.

-

-