Bílá a černá, muž a žena, den a noc, anděl a ďábel, pravda a lež, země a nebe, voda a led, život a smrt, umění a umění.

-

Bílá a černá, ty protipólné sestry barev,

obě čisté a jasné.

Mezi nimi proudící krev,

a další mnohé barvy krásné.

-

Muž doplňuje ženu a obráceně,

tvoří tak pár člověka.

Ten v rozmanité bývá ceně,

měna tvrdá nebo měkká.

-

Den vždy střídá temnou noc,

v pravidelném rytmu času.

Toť kouzelná přírodní moc,

a tiše zcela, bez slyšení hlasu.

-

I anděl s ďáblem se doplňují,

jak tvoří si své frakce.

Svoje role pak naplňují,

v pořádku: akce a reakce.

-

Pravda soutěžívá se lží,

ve velmi častém střetu.

Lež vždy pravdu mlží,

možno opačně též napsat větu.

-

Na zemi a také na nebi,

odvíjí se život náš.

Ty četné úsměvy a škleby,

někdo odříkává "otčenáš".

-

Voda zmrzne v led,

ten roztaje zase zpět.

Žádný zájmový tu střet,

zbytečných dalších vět.

-

Život je naše vědomí,

smrt si ho pak zpátky vezme.

Aby stavěl veliké domy,

a ta z nich vysvobodí vězně.

-

Avšak umění a umění,

co že to je za duel.

Jedno duchem, jiné jmění,

hořká pachuť či sladký cumel.

-