-

Stoupal vzhůru, tak stále výš,

až se již ztrácel v nebesích.

Kde, jakoby našel svou skrýš,

odpoután od poměrů psích.

-

Co to blábolíš, zavrčí na něho žena.

Neslyšíš, skládám báseň.

Ale toho se nenajíš, já vařím oběd.

Nejen chlebem živ jest člověk,

ale i nebem, vždy opět.

Promiň, dělala jsem si legraci,

oběd vařím pro sebe.

Ty jdi si pro chleba, v akci.

-

Není ten člověk nějak zvláštní?

-

Muži se ženami a proti nim,

i ženy s muži a proti nim!

-

Co je na tom zvláštního?

-

Kdyby muži byli jen se ženami,

a ne i proti nim,

nebyli by ani sami.

-

A ženy, kdyby byly jen s muži,

a ne i proti nim,

nedostaly by ani růži.

-