-

Vždy mne zaráží,

jak málo,

i mnoho je člověk.

Omezen svou podstatou,

i rozvrstven schopnostmi.

-

Jen mikrobem pozemským,

s darem zničení živého.

Budovatel, bořitel, pouhé nic.

A vždy něco, čím i mnoho.

-

Jak zranitelným, mizivým,

přesto tak silným,

a generačně vzdorným.

-

Život naplní, odevzdá,

tak uvolní potomkům.

Ve vývojovém procesu,

jemu však neznámém.

Od....do, kam, a proč?

-

Je tajemstvím sám sobě,

službou pánu jinému.

Nikoli stavem něčeho,

bez vědomí, sebeurčení.

Služebníkem někoho,

neboť i on je někdo.

-

Pozorovaný vesmír,

částí vyššího řádu,

"organické" podstaty.

Člověk jí nedohlédne,

z podhledu až takového.

-

-