-
Ten, jemuž radno se vyhýbat,
ta bolestná hranice pnutí.
Kde již i není s kým se líbat,
k chodu zpětnému tak donutí.
-
Veškerá provází konání,
také myšlení rozepnuté.
Ohradou, bezuzdného hraní,
i chvalozpěvy posunuté.
-
Hlídá, varuje, dá pocítit,
kdy potřebou vzdát se přemíry.
Citům, rozumem nutno svítit,
není naším ten prostor širý.
-
Co je skromnost?
-
Přijímat rovnost,
ne však podřadnost.
-
Vážit si mála,
obrana stálá.
-
Je-li i plodnost,
dát jí tak hodnost.
-
V úsilí o dar,
sdělný hledat tvar.
-
Cenit si svého,
stavem bdělého.
-