-

Někdo stále tě hostí,

a provází životem.

Skrápí slzou i potem,

určuje tvé přednosti.

-

Přidává plynu, brzdí,

táhne nahoru, dolů.

Od pólu vede k pólu,

i myslí na tvé hrsti.

-

Nabádá, též varuje,

avšak přestupy trestá.

Co obnošená vesta,

přestrojí, dál tvaruje.

-

Život v stálé milosti,

darem tvého příznaku.

Ve slunci, jak za mraků,

v proměnlivé hybnosti.

-

A odkud, že ta milost,

darování života?

To ta tajná porota,

zkoumající i lítost.

-

Tažení

-

Myšlenky hlavou táhnou,

zanechávají stopy.

Jedna v druhé se topí,

i propojí či spřáhnou.

-

Oblaka nebem táhnou,

jak olověná vata.

Také myšlenka svatá,

jindy jen jako bahno.

-

Dny za sebou se táhnou,

stavem odpovědnosti.

Myšlenky tíhy hostí,

jež po lehkosti prahnou.

-

Život dále se táhne,

v proměnách pevných znaků.

Jak tažení těch mraků,

kam silou až dosáhne.

-

-