-

Vše, takovou záhadou,

nač jen člověk pomyslí.

Byť si napíná smysly,

podveden jejich vadou.

-

I sám sobě přehradou,

regulací průtoku.

Ve hmatu, sluchu, oku,

jakoby vlastní zradou.

-

Vždyť těch záhad součástí,

bez nadhledu, odstupu.

Kde zanechává stopu,

pomíjivou účastí.

-

Není dáno rozumět,

jen něco málo poznat.

Za tím málem vždy i stát,

záhady nazvat umět.

-

-