-
Živá voda
-
To je ta, co život dává,
plodem, tělem, pak i duší.
Kdy vodním tokem se stává,
s opěrnou, pevnou výztuží.
-
Od zurčivého pramene,
jen bublavého potůčku.
Ve hře skákavé, proměnné,
přidává si krok ke krůčku.
-
Rozrůstá se a mohutní,
posilou svými přítoky.
Také pomocníci nutní,
zde ochranou před útoky.
-
A potom v řeku vyústí,
ve splavnější, mírnější proud.
Živá voda neopustí,
nestanoví-li boží soud.
-
Hlas
-
Mluví do větru,
volá do dáli.
Slyšet z povzdálí,
tichounce větu.
-
Kdo, že to volá,
slyšet jen málo.
Snad se to zdálo,
shora, ne zdola.
-
Hlas i utichá,
jak vítr sílí.
Skučí a kvílí,
jeho pleticha.
-
Avšak neztrácí,
se tu ve větru.
Pro vzdoru větu,
stále se vrací.
-
Jakou to větu,
jeké, že slovo?
Opět nanovo,
s větrem do střetu?
-
Toť života vzdech,
darem i úděl.
Co bolí tě, sděl,
pro čerstvý nádech.
-
A dál?
-
Třeba tak:
-
Otevři zrak,
napni jak prak.
-
I uchem slyš,
víc se dovíš.
-
A hmat je chvat,
dál chce tě zvát.
-
Pak myšlenka,
hra přetenká.
-
Stavem duše,
jednoduše.
-
Slovo slabé,
jen ochablé.
-
Nebo silné,
neomylné.
-
Krátce, stručně,
a souzvučně.
-
Či též dlouze,
vždy stav z nouze.
-
Také víra,
všehomíra.
-