-

Co vše osudem,

to také darem.

Naším útvarem,

pýchou i studem.

-

Za co trestáni,

k tomu vedeni.

Děj každodenní,

tlak bezustání.

-

Akce, reakce,

podnět a výkon.

Života běh, skon,

stálý poradce.

-

Tvář v řádu vyšším,

a ne náhodou,

I nikde shodou,

svou vlastní skrýší.

-

Kdo takto řídí,

nad námi pánem.

Tvořivým ámen,

stopy roztřídí.

----------------

-

Co víme?

-

Nic,

jen to málo.

Víc,

něco se zdálo.

Mnoho,

ještě více toho.

I nejvíc,

nakonec nevíme nic.

-

(věnováno Sokratovi)

(kresba: Slovník antické kultury,

Nakladatelství Svoboda,

Praha 1974)