-

Duši svírá neklid, strach,

nejistota, skrytý hřích.

Světlem žíti, ne tak v tmách,

s úsměvem též ve skráních.

-

Avšak mají jen svůj čas,

než se sebou nasytí.

Jak temnota, tak i jas,

v protikladném soužití.

-

Jedno k druhému volá,

stavem svým a potřebou.

Podáním shora, zdola,

řízením být samo sebou.

-

Duše vzdorem v úzkosti,

napadená bezmocí.

Opřená pak o ctnosti,

silami, ku pomoci.

-

Také bdělost pomíjí,

poklesá a ztrácí se.

Z toho nectnosti tyjí,

na slabostech závislé.

-

Světlo, temno, v pravomoc,

si uvolňují místo.

Podobně, jak den a noc,

i váhu mají jistou.

-

-