-

Jak čerstvě napadaný sníh,

ještě bez doteku viny.

I všech těch pozdějších pletich,

očistit svůj odraz stinný.

-

Alespoň jen na okamžik,

pocítit záři čistoty.

Utišit ten veškerý křik,

a pevné nabýt jistoty.

-

To bych se musel vločkou stát,

i s mnohou další spojit.

Společně pak z nebe padat,

jen tak, k naplnění dojít.

-

Přece tu však chvilky jasné,

pro setřený dotek viny.

A pocity víry spásné,

kdy člověk se vidí jiný.

-

-