-

Do kterého vzorníku,

ustájené ohrádky?

Kde roníš slzy vzlyků,

pro život stavem vratký?

-

Kde tvoříš i obrátky,

radosti a úsměvů.

Také nesčetné zmatky,

hrubosti, svoji něhu?

-

Polykáš i oplátky,

ran, jež si hojíš v jizvy.

Nebo též pocit sladký,

láskyplné odezvy?

-

Hledáš, ztrácíš, nacházíš,

ve svém vlastním prostoru.

V němž pak stále narážíš,

na zdi jen, bez otvorů?

-

Každý v jiné ohrádce,

odkud nemá úniku.

Žije dlouze, či krátce,

darem hranic mezníku.

-