-

Padla facka padla na sále,

když jsem já v tanci stál.

Velkej malér nastal v lokále,

kdo měl ruce ten se pral.

(refrén ze známé zlidovělé písničky "Na Vlachovce", A.Mošna, J.Korda)

-

No jo, život je boj, jak se říká, a bojují mezi sebou prakticky všichni, i ti nejmírnější z nejmírnějších.

Každý se narodí s nějakou povahou, nějakými zájmy a cíly, tak se musí v životě trošku ohánět kolem sebe, aby také něco vybojoval proti jiným bojovníkům.

Někdy je to otevřený mazec a dost ostrý, jindy mírnější nebo i skrytý, něco jako "tichá voda břehy mele".

Pokud někdo říká, že s nikým nebojuje, tak kecá, protože by ani nebyl.

A tak, když něco chceme prosadit, je to vždycky určitý problém, malý či větší, proto se musíme naučit i šermovat.

Podle toho co prosazujeme a jak to umíme také i dopadáme.

Někdo upadne na hubu, jiný padne do sítě, do léčky, je odstrčen nebo sám někoho odstrčí. Také v něčem zvítězí, charakter poctivě, bezcharakter nepoctivě.

S poctivostí ovšem nejdál dojdeš, i když prohráváš s nepoctivými. Ten nepoctivý sice dočasně vyhrává, ale nakonec neunikne svému osudu. Dříve nebo později je uloven do nějaké té pasti.

Podvodník skončí pod vodou, suchozemšťan může skončit na suchu a vodník je obojživelník.

Ten dobrý má furt na co nadávat nebo je trpělivý a je spíš potichu a špatnému je z jeho skutků špatně. Tudíž má taky furt na co nadávat, na dobré i špatné.

Meleme se meleme, pereme se pereme a rozdáváme podle toho co k nám přichází a jak to s námi zachází.

Silnější bitvy vyhrává i prohrává, potom zase vyhrává a zase prohrává a nakonec třeba vyhraje i válku. Ne jen ten svalově silnější, ale i ten chytřejší.

Život je boj a stálý nepokoj, život je věčná rvačka, jó není to žádná hračka.

-

Pááádla facka padla ná sále,

kdýž jsem já k tánci zval,

Vééélkej malér nastal v lókále,

a kdó měl ruce ten se pral.

- 

Josef Lada, Hospodská rvačka.

-